Chov perliček
Brzy po zazelenání se trávy snáší první vejce druhy, které v zimním období odpočívaly. K těmto druhům řadíme i perličky. V jarním období bývá velká sháňka o káčata, housata nebo i jejich násadová vejce. Ne jinak je tomu u perliček. Jejich počty v drobnochovech stoupají a proto vznikl i tento článek.
Podmínky chovu perliček
Perličky pochází z daleké Afriky. Milují tedy teplé a suché prostředí. Dospělé perličky jsou ale velmi odolné a bez problémů zvládají i naše klimatické podmínky. Vysoké nároky na teplo a sucho mají kuřata perliček. Přestože perličky se v zajetí chovají už několik desetiletí, nikdy nebyly zcela zdomácněny. Jde o polodivoké ptáky, vyžadující poměrně velký travnatý prostor. Perličky se drží v hejnu, denně prochodí velkou plochu a posbírají značné množství brouků. V takových optimálních podmínkách není chov perliček náročný a spotřeba zrna je mnohem menší, než při chovu v malém omezeném prostoru. Vyznačují se i typickým pronikavým křikem, proto nedoporučujeme chov perliček v husté bytové zástavbě. I doposud dobré sousedské vztahy dokáží perličky narušit. Traduje se fáma, že křik perliček odpuzuje z hospodářských stavení potkany a krysy. Řada chovatelů ale tuto domněnku popřela. Perličky jsou vynikajícími letci. Na velkých pozemcích létají pouze v případě vylekání nebo útoku predátora. Na malém prostoru přelétají plot k sousedům. Zvláštností je, že málokdy přeletí, bez vaší pomoci, od souseda zpět domů. Podobně jako u slepic nechováme perličky pouze v párech, ale na jednoho perláka připadá více perliček. V chovech se vyskytuje celá řada barevných mutací a křížením mezi nimi i strakaté kusy. Nejznámější jsou perličky modré, ale existují i bílé, fialové, černé nebo žluté. Perličky jsou zkrátka ozdobami každé zahrady nebo dvora.
„Perličky jsou zkrátka ozdobami
každé zahrady nebo dvora“