O PLEMENI – VÝCHOVA
… info je přebráno z internetu, u mnoha věcí se shoduji, ale z mé chovatelské zkušenosti se i rozlučují. Postupně k informacím budu vpisovat své poznatky z našeho chovu.
Rozvoj sociálního chování u psa – výchova štěněte.
O této kapitole výchovy psa již bylo hodně napsáno a řečeno a proto bych ráda chtěla jen v souhrnu upozornit na důležité momenty výchovy psa, aby se mohl stát nejlepším přítelem člověka. Pro zdravý růst a psychický rozvoj každého štěněte je důležité znát jednotlivé fáze růstu a vývoje, abychom je mohli správně ovlivnit. Do určitého stupně je chování psa na různé podněty ovlivněno jeho genetickým založením, avšak v převažující míře závisí na vlivech prostředí v němž vyrůstá. Zde platí heslo ” Jaký pán, takový pes”.
Mnozí etologové se zabývali procesem vývoje štěňat a tyto procesy analyzovali. Bylo by vhodné, aby každý chovatel i majitel znal jednotlivé vývojové fáze, zejména v prvním půlroce života štěněte. Proto uvádím alespoň jejich krátký popis. Za základní jsou považovány následné fáze vývoje:
1.narození 1-2 týdny
2.přechodná 3 týden
3.vtiskování 4-7 týden
4.socializace 8-12 týden
5.vytvoření hierarchického žebříčku 13 – 16 týden
6.upevnění hierarchie (chování ve smečce)
7.puberta (do nástupu pohlavní zralosti)
Snažím se upozornit na to, že v jednotlivých fázích již existují určité rozdílné body, které mohou jednotlivce orientovat na jednu či druhou stranu.
- Narození (1-2 týdny)
Štěňata v této fázi nemají plně vyvinutý termoregulační systém a tudíž nejsou schopna sama udržet tělesnou teplotu těla. Chlad projevují pištěním a shromažďováním se na hromadu. V tomto období trvá reflexní kálení, které je vyvoláno olizováním bříška štěněte matkou. Fena je v prvých dnech zaměstnána plně péčí o štěňata. Stará se o uchování celého vrhu, proto je jen otázka štěstí, kterému štěněti se podaří uchopit struk. Proto v tomto období nepřipisujeme takový význam rozdílům mezi jednotlivci, ale soustředíme se na vývoj celého vrhu. Hodnocení štěňat podle denních přírůstků je nejvíc věrohodné. Přitom štěňata s největší porodní váhou nemusí mít samozřejmě největší denní přírůstky. Při denním vážení dochází k prvním kontaktům s člověkem. Vazba na matku je vytvořená na základě čichového vjemu a to platí i mezi sourozenci, zatímco při kontaktu s člověkem je tento vjem spojen s obrannou reakcí. Toto se mění asi v 10 až 11tém dni, kdy se čich stává dominantním. Pravdou je, že v tomto období štěňata už rozlišují známé a neznámé osoby. Koncem 10 až 12-tého dne se otevírají oči, ještě pár dnů poté štěňata vnímají pouze rozdíly světla a tmy , stíny a siluety. V tomto období se ztrácí zpočátku silně vyvinutá potřeba tělesného kontaktu.
- Přechodná fáze
Ve třetím týdnu života se štěňata zjevně zdokonalují. Vliv teploty začíná ustupovat. Do konce třetího týdne by se měl plně vyvinout termoregulační systém. Koncem této fáze můžeme začít podávat kašovitou stravu.
- Fáze vtiskávání (4 -7 týden)
Štěňata začínají v tomto období opouštět své doupě a stále více zvětšují svůj okruh zkoumání. V tomto období začíná vzájemná socializace mezi štěňaty. U mnohých fen laktační křivka začíná prudce klesat a proto je nutné uvážlivě zvolit dávku, kterou je nutno štěňata přikrmovat, citlivější feny v tomto období je mohou i pokousat. Štěňata by se měla seznámit se všemi možnými krmivy: zelenina, ovoce, maso, suché krmení. Často po této fázi neznámá krmiva zcela odmítají. Štěňata mají velkou schopnost se učit a bez obav si zblízka prohlížejí vše nové. Je to období aktivního vtiskávání. Velmi lehce navazují kontakty se psy i s cizími lidmi. V tomto období štěně poznává své okolí a vstřebává veškeré dojmy z okolního světa. Štěně by pro poznávání širokého okolí mělo najít oporu u svého pána (chovatele). Zde bychom měli věnovat hodně času štěňatům a mít vždy na paměti, že čím těsnější kontakt se udržuje mezi člověkem a štěňaty v tomto období, tím otevřenější vůči lidem bude pes později. Koncem pátého týdne je vyvinuto až 94% osobního charakteru štěněte, který se projeví do 10. týdne věku. To ukazuje jak rychle se rozvíjí charakter psa v prvých týdnech života. Již v tomto období se rozvíjí schopnost vyhledávání nebo přinášení předmětu, je zapotřebí ji cíleně zlepšovat pro pozdější výcvik psa. Pokud je člověk z této vývojové fáze vyloučen, zůstane zvíře už po celý zbytek života plaché.
- Fáze socializace (8-12 týden)
V počátku této fáze štěně dobře překonává odloučení od matky a sourozenců a lehce přivyká na nové prostředí a k novému pánovi. Štěně v této fázi má tendence spřátelit se s cizími lidmi a vším novým kolem něj. Aby nebyla přerušena nastolená pravidla spolužití mezi člověkem a psem, je zapotřebí je předat novému majiteli, to zabrání následující převýchově – “špatné výchově”. U divokých zvířat je autoritou samec. U našich domácích zvířat tuto autoritu musí převzít člověk. Pro rozvoj psa je nutné od počátku nového vztahu stanovit přesná pravidla, což podporuje jeho důvěru v sebe sama. To neznamená, že si s ním nebudete hrát, ale jen cvičit. To v žádném případě. Štěně však nemá rozhodovat kdy a jak dlouho si bude hrát. Vše by mělo záviset od zadaných her, které při správném plnění dávají důvod ke štědré pochvale. (Podřízení se u šteněte v jistém slova smyslu, ne 1 v tomto období tak důležité, ale je nutné sledovat, aby se povely nejen dávaly, ale také plnily). Štěně musí pochopit, že jen tak bude pochválen. Jakýkoli pes si nadevše cení člověka, který se drží přesných pravidel, cítí se u něj jistě. Pes nerozumí nedůslednosti svého člověka, chápe ji jako vlastní vítězství a tehdy dříve nebo později se pokusí změnit své postavení v hierarchickém žebříčku. Pes rychle pochopí, co se po něm požaduje a brzy na to začne prověřovat, nakolik jsme důslední. Chceme-li vychovat dobrého psa, musíme se vystříhat jakékoli chyby při výchově – chceme- li např. zvednout štěně, neměli bychom ho chytat za kůži za krkem, toto gesto bere štěně jako trest, stejně tak chycení za tlamu s mírným stiskem, ale pravda je, že něžné přidržení čenichu je v některých případech považováno za přátelský pozdrav. Každé přímé pokárání při špatném chování musí být spojeno se zvukovým signálem. Energicky pronesené “fůj” při trhnutí s vodítkem ve spojení se zakázanou činností se jeví jako morální bič, který dobře funguje, jste-li důslední. Potřebná jsou také slova pochvaly při správném chování. Nový majitel musí štěněti zajistit dostatek kontaktu s lidmi a psy, seznámit jej se s ruchem na ulici. Neznamená to však tahat sebou štěně všude možně. Potřeba úzkého kontaktu je u štěněte tím silnější, čím více se cítí ohrožené. Snaží se dohnat svého pána a držet se ho co nejblíže. To vše vede k vytvoření pevného svazku mezi člověkem a psem. Jakékoli štěně miluje bojové hry. Podporujeme ho ve hře na zahánění nepřítele, v útocích a zmocnění se “kořisti”. Při těchto hrách se můžeme chovat i hruběji. Měly by být ovšem oddělené hranice mezi jednotlivými formami her. V bojových hrách vždy necháme zvítězit psa, zvyšuje si potřebné sebevědomí.
- Vytvoření hierarchického žebříčku 13 – 16. týden
Je to první stupeň mládí. Charakter psa je v tomto období plastický, poddajný. Nežádoucí projevy chování, jako nadměrná lekavost, bázlivost, nebo agresivita, lze do konce této fáze v určitých rozmezích opravit. Postavení v rodině musí být určeno v tomto období. Možné nejasnosti (nevyjasněná pravidla) si pes může vysvětlit po svém a interpretovat dle svého mínění.V normálním případě uzná svého držitele – pána, který se o něho stará za staršího z hlediska jeho hodnosti. Výjimečně však může vyrůst sebejistý pes se silně vyvinutým bojovným instinktem., který nehledí na správné soudržné chování, ale snaží se zlepšit svou pozici v hierarchickém žebříčku. To se může projevovat nejrůznějším způsobem, například soupeřením o potravu, vrčením a ceněním zubů až do skutečného napadení. Také může dojít ke sporu o místo v domě a jejich obsazení proti vůli majitele a členů rodiny, může to vést až agresivním útokům, tzv.”žárlivé chování”. Často můžete vidět jak pes na ulici určuje kudy se půjde, může to vést k tvrdošíjnému odporu budeme-li chtít změnit směr, či jít někam kde se psovi nelíbí. Při těchto pokusech nemá v žádném případě pes vyhrát, jelikož si tím příliš zvyšuje své postavení. Je to poslední fáze konečného vyjasnění hodnostního postavení.
- Fáze vytvoření stájového pořádku (5-6 měsíc)
Jestli se ve fázi socializace vyjasňují jednotlivá postavení ve smečce a vzájemné chování, pak v této fázi se tvrdě odděluje postavení vůdce a zbytku smečky. Tyto vztahy jsou pevnější a lehčeji dosažitelné, jestli jsou z dány psychicky a fyzicky silnějším. Takovému vůdci se pes mnohem ochotněji podřídí a radostně vyplňuje jeho příkazy. V tomto případě je pro mladého psa mír zachováním pořádku a cítí sebejisté. Avšak v případě nadměrné nedůslednosti člověka vzniká u psa silný popud k převzetí vůdcovství. Pes si musí být jistý následováním svého pána. Nerovné postavení přivádí psa do nejistoty, která může vést až k poruchám chování “neurózám psychického původu”. Především proto, že takový pán “vůdce” z jedné strany dovoluje vše a z druhé strany praktikuje neúměrně nadřazenost. Při normálním kontaktu ve fázi socializace se pes ochotně podřizuje danému pořádku (stává se členem smečky).
7.Puberta (do nástupu pohlavní zralosti)
Pohlavní dospělostí se tato fáze končí. U feny je to po prvním hárání (podle plemene se objevuje mezi 7-12. měsícem), většinou probíhá jen se slabými příznaky. Psi většinou ukončují pubertální období v době, kdy začnou klasicky stát na třech nohách při močení, toto období je dosti dlouhé. V tomto období se již vytvořené postavení může znovu měnit, zejména u psů. Dochází k dozrání pudu sebezáchovy a obranného instinktu. Obrana svého teritoria je jasně vyhraněná. To ale ještě neznamená, že obranný instinkt a instinkt aktivní obrany teritoria jsou plně rozvinuté. V prvopočátku potřebují jasnou pobídku. Cvičení je třeba provádět takovým způsobem, aby nedocházelo k přetažení psa ( nepřecházel do útlumu). Pes má vždy zvítězit bez bolestných zážitků v boji s domnělým pachatelem. Chování jedince můžeme z převážné části změnit na základě našeho jednání do 12. měsíce věku, poté je již charakter zvířete dost upevněn a další změny jsou možné jen tvrdým výcvikem a nebo vůbec ne (např. získaný strach z člověka již nikdy zcela nevymizí). V tomto rozmezí můžeme svým nesvědomitým jednáním zvíře zcela zkazit, mohou vzniknout závažné poruchy chování jako je nadměrná bázlivost, nebo agresivita či jinak nevypočitatelné chování. Velké chyby při výchově psa vznikají zejména v období puberty! Za jakékoli chování psa je zcela zodpovědný člověk!!!! A proto bych chtěla říct toto: lidé neznalí etologie chování, odchovu a základního výcviku psa by měli velmi pečlivě zvážit, kdy a jakého psa si pořídit, či si ho pořídit vůbec. Rozhodně to není hračka na pár měsíců, ale investice a určitý styl života na 10 až 15 let!! Bez tohoto vědomí by si nikdo neměl psa pořídit. Psi milují daleko věrněji a vroucněji než člověk a proto také daleko více trpí, když ho jeho páneček, který je pro něj bohem, opustí.
Výběr štěněte
Co je třeba sledovat a nač se zaměřit při výběru štěněte středoasijského ovčáka? V prvé řadě je důležitý charakter psa. K těmto účelům se používají psychické testy. Charakter psa je již vidět ve štěněcím věku. Například, když uvidí cizího člověka, jeden se jde schovat na nějaké klidné místo, druhý se jde naopak na cizího člověka podívat. Toto vždy uchvátí a zaujme budoucí majitele. V dospělosti z těchto štěňat převážně vyrostou dobrosrdeční psi. A z těch, kteří na první pohled projevili bázlivost, je to neuvěřitelné, ale vyrostou výborní obranáři. Co se týče exteriéru, tak se dá již hodně poznat v raném věku. Ve stáří jednoho měsíce můžeme hodně říci o stavbě těla, postavení končetin a pohybu. Je žádoucí, aby štěně bylo pevné, silné a pohyblivé, v opačném případě se u těchto štěňat často vyskytuje náklonnost k nejrůznějším onemocněním.
Výchova a odchov středoasijského ovčáka
Pro správnou výchovu jakéhokoli štěněte je zapotřebí znát jeho původ, specifika jeho vrozeného chování a využití daného plemene v zemi jeho původu. Středoasijský ovčák se řadí do skupiny molossu, pro kterou je charakteristická vysoká samostatnost, houževnatost (až tvrdošíjnost) a sebedůvěra ve své vlastní síly. Specifikou v chování SAO, je úplná samostatnost při obraně svého teritoria, střežení stád dobytka a při ochraně majetku a svého pána tyto znaky zesilují, časem hypertrofují. “Středoasiat” je psem krajně samostatným, houževnatým a tvrdošíjným se silnou vírou v sebe sama. Je jasné, že podobné vlastnosti je třeba určitým způsobem korigovat. Musíme však vyzdvihnout tak vynikající vlastnost jako je vysoký teritoriální pud. Dospělý pes brání sám bez výcviku své teritorium včetně všeho, co se na něm vyskytuje. Stejně tak silně brání místo, kde byl ponechán na krátkou dobu, třeba jen 10 až 15 min. Majitel může u něho v klidu ponechat malé dítě, motorku, automobil, nejrůznější věci a pes je bude automaticky bránit. Mimo své teritorium se má pes chovat lhostejně ke svému okolí pokud není napadený on, nebo jeho majitel, přičemž chování cizích lidí může být hodně podivné. V jakékoli situaci a na jakémkoli místě je asiat velice ohleduplný k malým dětem, jestliže ho obtěžují svým chováním, odstrčí je hlavou a poodejde o kus dál. Mladý pes je velmi kontaktní, družný, občas dokonce podlízavý vůči starším psům. Podle dosaženého věku se snaží postupně zaujmout nejvyšší možné postavení ve své smečce a nevpustit do ní cizince. V městě se chová se zvýšenou pozorností k druhým psům, rvačku sám nevyvolává, jestliže je k ní provokován, rád tuto výzvu příjme. Vysoká socializace se specificky odráží v chování “středoasiata” k lidem. Mladý pes si lehce zapamatuje významný okruh lidí, kteří jsou známými a přáteli jeho pána. Jakmile pes dospěje, začíná se chovat odmítavě k novým lidem na jeho teritoriu, což může být problém pro chovatele zvyklé žít ” v domě otevřených dveří “. A tak, aby štěně asiata vyrostlo v normálního psa, přitom v plné míře zachoval své kvality a byl sociálně přijatelný, je zapotřebí se plně a důsledně věnovat jeho výchově zejména ve štěněcím věku a období puberty. Cvičitel musí být houževnatý a důsledný, ale také láskyplný a nesmí psa fyzicky trestat. Aby se mu pes podřídil, musí být jejich vztah založen na poznání, že pán vždy dosáhne svého a nelze ho obelstít. Jakýkoli požadavek pána musí být splněn, třebaže tím strávíme hodně času.Není důležité co chcete po psovi, ať už ukázat zuby, nebo chodit na prověšeném vodítku, důležité je toho dosáhnout! Štěně se může vzpírat, kousat, skákat jako neosedlaný mustang, reakce pána na to je jen jedna – klidně pokračovat ve svém. Prohlížet si zuby, nebo stále vracet psa na vodítku zpět k noze. S mladými psy je mnohem jednodušší dosáhnout adekvátního chování. V určitém momentě se štěně pokusí vzepřít, nechce se hnout z místa nebo začne vrčet. Hlavně psi bývají velmi dlouho vzdorovití a nechtějí se podřídit. Feny jsou povahy tvůrčí, způsobují starostí mnohem více. Málokterá fena je připravena se bít za svou samostatnost, ale prakticky každá vymyslí řadu lstí a úskoků, jen aby měla pokoj od výcviku. Uslyší-li povel, začne předstírat a třebaže je tato lest očividná, dokáže si získat i zkušené psovody. Například jeden takový kousek zkouší při chůzi u nohy, fena udělá pár kroků a upadne do úplné strnulosti, skleněné oči upřené do neznáma, opře se o svého pána tak, jakoby se jí zcela bezohledně chystal srazit do propasti. Majitel v panice, že se štěně nervově zhroutilo, že chudáčka malého přetížil výcvikem, přestane cvičit a pustí ho z vodítka. Pes je puštěn a v ten moment vesele běhá s ostatními štěňaty a škemrá u pána o pamlsky. Jakéže nervy, jaký stres, pes si prostě vymyslel velkolepý způsob jak ovládnout svého pána. Podaří se mu pár takových úspěšných kousků a krásně se naučí, jak se zbavit svých povinností ražením hesla – když od tebe chtějí to, co není zajímavé nebo nepříjemné, začni se bát a lidé přestanou se svými hloupostmi. To je důvod proč majitel feny musí mnohem poctivěji pracovat a být mnohem vnímavější, než majitel psa. Krajně důležitá je vynikající paměť, kterou má středoasiat. Důležité věci, zejména pro něj, si pamatuje nejen velice rychle, ale také velice dlouho. Pes se skvěle učí (při nutné houževnatosti majitele), stačí trochu povolit, být nedbalý při cvičení a vše může přijít nazmar. Jedna vážná chyba při práci se SAO a budete muset vynaložit hodně sil, abyste získali ztracenou pozici. Z těchto důvodů, pokud si nebudete v některé situaci zcela jisti, že udělený povel pes splní, nedávejte ho vůbec. Jeden nesplněný povel vyvolává lavinové neplnění dalších a vše se začíná. Snaha neuposlechnout může být spjata s jednotlivými růstovými fázemi štěněte. V období dospívání se pes může snažit zlepšit své postavení v hierarchickém žebříčku. V takové situaci se pes chová velmi demonstrativně, buď se od vás odvrací nebo se na vás vyzývavě dívá, zjevně očekává co se stane. Reakce majitele může být jen jedna, prostřednictvím povelu přimět psa k poslušnosti. Pro dosažení tohoto cíle se velmi dobře osvědčuje kombinace brzdících povelů, které můžeme naučit štěně už v ranném věku. Je to “sedni” a “lehni”. Plnění obou příkazů vytváří fixovanou polohu zvířete, kterou nemůže svévolně změnit. Pes v ostrém tempu plnící tyto příkazy několikrát za sebou, postupně upouští od všech svých záměrů a toho je zapotřebí dosáhnout. Jestliže je pes disciplinovaný ve věku 10 až 12 měsíců není s ním problém v pozdějším věku a houževnatý majitel může odpočívat na vavřínech, vychutnávat porozumění s inteligentním a velice poslušným psem.
Zvláštním bodem výchovy SAO je kontrola agresivity proti druhým psům. Kromě osvojení si obecných návyků poslušnosti je krajně důležité včasně socializovat štěně ve vztahu k druhým psům. Štěně si musí hrát s různými plemeny psů (samozřejmě když nejsou tito psi agresivní), obzvláště se psy “zvláštního vzhledu” a s nevyjádřenou mimikou, jako jsou baseti, šarpeji, chrti, pudli.To všechno jsou psi, kterých se nesmí dotknout. V případě, že by se mladý pes pokusil o vyprovokování rvačky je ho zapotřebí ostře pokárat, ať už jde o velkého nebo malého psa. Povolit podobný styl chování znamená vychovat psa zcela nevhodného pro život ve městě, cestování a pro účast na výstavách, jedním slovem pro normální život majitele a psa. Navíc jen trošičku takto agresivní pes se ukáže v konečném momentě špatným obráncem. Je velká pravděpodobnost, že když bude zapotřebí ochránit vás a váš majetek, bude ho více zajímat kolemjdoucí pes. Nutná je určitá korekce teritoriálního chování. U majitelů tohoto plemene se, bohužel, vytvořila představa, že asiata není zapotřebí ničemu učit, vzhledem k tomu, že objekt začne střežit sám. Je to vážná chyba. Hlavně proto, že SAO je silně teritoriální zvíře. Musíte mu ukázat rozdíl v jeho právech na jeho pozemku a mimo něj, ukázat mu hranice “jeho kompetencí.” Jestli to neuděláte, asiat může začít strážit zrovna tam, kde je to nežádoucí, například chránit místo procházek ve městě, nebo skákat přes plot a chránit kus ulice proti všem. Měli byste mít pro něho jasně stanovená práva, povinnosti a místo ve vaší rodině. Je to důležité pro jakéhokoli psa, ale pro tak konzervativního jedince jako je “asiat” je to zvláště důležité. Vzniknou-li pro psa nějaké nejasnosti v tom jak by se měl v některých situacích zachovat, protože jsme nebyli příliš důslední a nedali jsme jasně najevo co si nepřejeme, nutíme ho v takové situaci řešit problém po svém. Jakákoli nejasnost či nedůslednost ve výcviku (co je správné a co špatné chování) nutí psa k vlastním řešením daných situací. Neupevněné návyky z viny majitele vytváří u psa psychický zmatek a čas od času se pokusí je změnit. Jasně dané povely zcela a beze změny dodržuje po celý život, ať už jste ho to naučili dobře nebo špatně.
Štěněti pro jeho zdravý rozvoj musíme ukázat jeho místo v rodině, co není žádoucí, a co je vítáno. Musíme mu poskytnout dostatek krmiva pro jeho zdravý rozvoj a jak je to jen možné ukázat rozmanitosti okolního světa, ne jen jeho dvorek a cestu na procházce. Ukažte mu les, vodu (naučte ho plavat), seznamte ho s nejrušnějšími místy ve městě, procházejte se po ulicích s největší dopravou, navštivte železniční stanice atd. Čím více rozdílných míst pozná váš pes, tím lehčeji vyřeší nové situace a bude se lehce orientovat v neznámém prostředí. Podle stáří štěněte postupně rozšiřujeme obzor jeho zájmu a zaměstnáváme ho stále více prací. SAO vládne velkou fyzickou silou a jedinečným intelektem, nemůže trávit dny bezstarostným nicneděláním. Jestliže ho nechá majitel svému osudu, začne přemýšlet o tom, jak se bavit bez svého pána, což se může stát problémem pro okolí a tedy i pro vás. Jediný lék je nalézt pro psa jakoukoli práci: ochranu pozemku a domu, hlídání hrajících si dětí, nebo doprovázení svého pána.
A teď několik slov o fyzickém rozvoji SAO. Tito psi dospívají nejen po fyzické, ale i psychické stránce velmi pozdě. Očekávat, že pes bude v roce hotový je velmi naivní, často z ošklivého umazleného káčátka nakonec vyroste nádherný a skvělý ochránce vaší rodiny, ale musíte počkat. Psi dosáhnou plné fyzické zralosti ve věku 3 let, feny fyzicky dospívají o něco dříve, většinou po prvých štěňatech. Štěně roste velmi rychle, nabývá značnou část hmoty už v půlroce. Velmi charakteristický je nerovnoměrný růst jednotlivých částí těla: pes se ostře vytahuje do výšky a trup zůstane úzký, hlava se ukazuje neproporcionálně malá, nato nepoměrně vyrostou zadní končetiny, plochý hrudník. Používání vitamíno – minerálních komponentů na doporučení veterináře je vhodné, pokud jde o intenzivní růst psa. V období celé periody aktivního růstu musí být dostatek všeho (pohyb, strava, …), ale velké zatěžování je nevhodné. Se štěnětem chodíme hodně na procházky, učíme ho chodit u nohy, zastavujeme ho při nevhodném tempu na vodítku a s povelem ” k noze”. Pán jde v takovém tempu, aby pes nemohl jít krokem, ale zároveň aby nemohl vedle pána cválat. Výsledkem je krátký klus, který dává dobrou svalovou zátěž, upevňuje vazy a šetří klouby. Kromě procházek je vhodným zatížením i plavání, což štěně naučíme velice lehce. Asiati většinou rádi plavou. Krajně škodlivé pro štěně je běhání vedle kola, nebo koně. K práci v tahu a práci v těžkém postroji nezačínáme dříve než ve věku 1,5 – 2 let. V jídle je asiat nenáročný ve srovnání s ostatními molossy je mnohem méně náročný na kvalitu a množství masa. SAO se zájmem žere i lehce převařené maso s kostmi, šlachy, chrupavky, vnitřnosti. Pro udržení normální kondice psa je dostačující nevelké množství tohoto krmiva. Zvláštností ve výživě těchto psů je potřeba vysokého obsahu uhlohydrátu v krmivu. V teplém období roku mnozí psi dávají přednost kaši a chlebu před masem. Psi se zájmem jedí ovoce a zeleninu, rádi mají jablka a vodní melouny. Mnohem výhodnější je krmit objemným krmivem a méně používat granulované koncentrované směsi. Při podávání koncentrovaných krmiv zvířata ztrácejí formu, osvalení se stává příliš suchým. Jako velmi efektivní se osvědčilo využívání kombinování objemných a energetických krmiv, část psů má totiž sklony k přežírání. Prvním signálem změny zdravotního stavu je nechutenství. Pokud pes nesežere svou denní dávku, musíme se zamyslet, zda se nejedná o počátek onemocnění. U štěněte upravujeme denní dávku podle jeho chuti k jídlu. Jakmile štěně přestane žrát některou svou porci, doplníme krmnou dávku pamlsky, snížíme objem krmné dávky, nebo počet krmení během dne. Ve věku 10 – 12 měsíců v závislosti od formy psa, podle toho jak intenzivně roste, zavedeme jeden hladový den v týdnu. Toto podporuje fyziologické procesy stejně jako u divokých zvířat, umožňuje udržovat v dobré formě zvířata se sklony k tloustnutí. Hladové dny normalizují látkový metabolismus, umožňují utváření správné kondice psů. Ke specialitě krmení štěňat SAO patří i to, že většina psů nesnáší plnotučné kravské mléko, ale kysané mléčné produkty, jako je tvaroh, tráví výborně. Jogurty, speciální zákysy s bifido a laktobakteriální mikroflórou jsou velmi doporučovány při střevních katarech , infekcích, a při stresu. Střídmě krmit, hodně chodit na procházky a dobře vycvičit. Dodržením uvedených doporučení získáte zdravého, veselého a absolutně poslušného psa. Takovým středoasijským ovčákem se budete moci doopravdy pochlubit.
CHARAKTER STŘEDOASIJSKÉHO PASTEVECKÉHO PSA
V Rusku započal soustředěný a systematický chov středoasijského ovčáka teprve před 30-ti lety, přestože jejich existence se datuje již 200 tisíc let před naším letopočtem. Mnohým kynologům byl středoasiat znám jen z popisu. V takovém stupni znalostí se započala práce na zachování a posílení plemene středoasijského ovčáka “turkmenského Alabaje”. Kdyby nebylo zájmu ze strany chovatelských stanic vojenských resortů nikdy by se toto původní plemeno nedochovalo do dnešního dne ve své původní podobě. Z druhé strany ale právě nedostatek pozornosti kynologů postavil na hranici zániku kirgizského ovčáka a přivedl středoasijské vlkodavy k ohrožení v krajích jejich odvěkých sídel. Tuto situaci vyřešila až poptávka po štěňatech v 80-tých letech. Nesporné potíže vznikaly s velkým množstvím typů uvnitř plemene, což dovolilo v osmdesátých letech řadě nesvědomitých chovatelů prodat každého psa s kupírovanýma ušima a ocasem jako čistokrevného středoasiata – alabaje. V současné době se vše napravuje, skuteční odborníci v oblasti chovu středoasijského ovčáka ukazují jak má vypadat typický středoasijský ovčák. Vytváří se povědomí o charakteristických rysech těchto psů, kteří jsou spolehlivým a nenáročným strážním plemenem. Tento velký, mohutný, působivý, otužilý a na výživu nenáročný pes si získává řadu příznivců svými vlastnostmi, v nichž se projevují znaky primitivních pastevecko-strážných horských psů a současných evropských dogovitých plemen. Je hrdý a nezávislý, samostatný a nedůvěřivý k cizím, současně neobyčejně inteligentní a velmi vnímavý a pozorný ve vztahu k hospodářství. Tito psi potřebují zkušenosti a velkou pozornost při jejich socializaci a výchově. Je-li dosáhnuto vzájemného porozumění mezi psem a psovodem (majitelem) jsou asiati velmi dobře cvičitel ní a nemají mnoho nevhodných vlastností charakteristických většině ovčáků horského typu. Výcvik středoasijského ovčáka je potřeba začít co možná v nejrannějším věku, vzhledem k tomu, že jsou velmi konzervativní, svéhlaví a ne velmi rychle si osvojují naučené věci. Je třeba mít na zřeteli, že jsou tito psi nedůtkliví až urážliví a způsobenou křivdu nevhodným zacházením si jednou provždy pamatují. Proto při výchově asiata je třeba být vlídný a ohleduplný, ale důsledný a vytrvalý, ozbrojen velkou dávkou trpělivosti. Agresivita středoasijského ovčáka je výrazně orientována na jeho teritorium, kde je neohroženým strážcem.
Tito psi se na procházce chovají jako džentlmeni. Při setkání se psem obyčejně nedají ihned znát své rozčílení a chovají se ze vznešenou důstojností a rozvahou. Celkové umění nenechat na sobě znát vzrušení a chovat se v každé situaci důstojně přidává tomuto plemeni na osobní charakteristice, která skrývá v sobě jedno z tajemstvích jeho přitažlivosti: “Trochu nevrlý a zasmušilý tajemný alabaj se zdůrazněnou nezávislostí a s nedostižitelnou krásou skoro divokého zvířete”. Jeho ostražitost a lehkost, pozorné vnímání okolí a účelnost boje jsou vybroušeny dlouhodobým zápasem o přežití. Asiat vytváří dojem důstojnosti a síly, ba dokonce malá štěňata vypadají neobyčejně vážnými a trochu přezíravými ke svému okolí.
Některé postřehy chovatelů hovoří u asiatů o častém výskytu sklonu k toulání a shromažďování věcí (např. nakupení žrádla, kradení nejrůznějších předmětů), což vyžaduje rychlé a radikální výchovné prostředky při prvních projevech tohoto zlozvyku. Pro plemeno je charakteristický výrazný pohlavní dimorfismus, mezi jiným se projevují zjevné rozdíly v reakcích chování. Psi jsou stateční, neohrožení, aktivně chrání teritorium, často se v tichosti vrhají do boje proti narušiteli, který překročil hranici teritoria. Feny jsou daleko ostražitější a mají sklony k sledování dalekého okolí. Mnohé feny napadnou narušitele jen v krajním případě, protože do posledního momentu se snaží blokovat cestu, aniž by napadly. Nezávisle od pohlaví, psi používaní pro zápas se snaží vyhledávat čtyřnohé protivníky a jsou běžně neagresivní k člověku. Tato vlastnost je vyvolána výběrem v chovu: psi zlí vůči lidem představují nebezpečí pro diváky a jsou tedy nežádoucí. Zároveň s tím, alabaj, který jen jednou byl vpuštěn do zápasu s druhým psem je jednou pro vždy ztracen pro výcvik a jakoukoli další práci. Zde je na místě se zamyslet nad konečnou charakteristikou chování plemene a nepouštěti ji se zřetele při šlechtění.
Vysoce rozvinuté obranářské schopnosti vypracované v zápasech s dravými šelmami jako je vlk a šakal daly základ vzniku dalším dvěma pracovním skupinám – služebním a bojovým psům.
Služební psi: Tito psi se používají pro ochranu domu a majetku. Mají silně rozvinutý teritoriální pud (aktivní obrana teritoria). Horlivě ochraňují své teritorium, ale ne na příkaz svého pána. Řídí se výhradně na podkladě svého vlastního úsudku k dané situaci. Přehlíží své okolí a vyznačují se spíše pasivní obrannou reakcí. Jsou to velmi ostražití a spolehliví psi bez sklonu k nezvládnutelné zuřivosti.
Bojoví psi: Kolem této skupiny vzniká v současnosti až nezdravý zájem. Středoasijský ovčák – Alabaj se neprojevuje jako bojový pes v současném pojetí tohoto slova. Je bojovník, ale ne vrah. Pro toto plemeno je charakteristické běžné vyjasnění hierarchie ve smečce bez zbytečné agresivity. Pro zápasy se vybírají psi s velice silně vyvinutými sklony k dominanci (tzv. psi alfa), proto o porovnávání středoasijských ovčáků se specializovanými bojovými plemeny (jako jsou američtí pitbulteriéři) nemůže být ani řeči. V procesu selekce psychika pitbulteriéra prodělala velké změny, plemeno zcela ztratilo pud sebezáchovy. Neexistuje u nich sociální chování pro vytvoření hierarchického žebříčku ve smečce. Boj se stal pro ně prioritou, což charakterizuje předurčení tohoto plemene. Tyto vlastnosti nejsou u pitbula chápány jako negativní, ale jako jejich plemenná hodnota, která je produktem mnohaletého úzce zaměřeného plemenného výběru. Uvedené vlastnosti mu zabezpečují vítězství i nad fyzicky mnohem zdatnějším protivníkem. Ovšem z pohledu přirozených zdravých instinktů zvířat je to psychicky deformovaný jedinec. Středoasijský ovčák Alabaj je zcela něco jiného. Bez diskuse je to mohutný a tvrdý zápasník s obratností mistra, bojovník s nepopsatelným psím charakterem řídící se starými instinkty, vždy s notnou dávkou sebekontroly v průběhu boje. Tato fakta je třeba sledovat v chovu, neboť se jednotlivé vlastnosti sčítají při plemenitbě, není vhodné kombinovat mezi sebou jednotlivé pracovní typy. Je mnohem lehčí vychovat psa ve shodě s jeho vlastnostmi, předurčením k určité práci, bereme-li v úvahu vrozené vlastnosti štěněte, nežli dlouze a často zcela nerozumně lámat jeho psychiku.
Bezmyšlenkovité házení všech charakterových vlastností do jednoho pytle povede nakonec v chovu k soustředění se výhradně na exteriérové vlastnosti plemene a následnou ztrátu tak důležitých charakterových vlastností těchto zvířat. Psi velmi lehce vytvářejí smečku a běžně se velmi dobře chovají i k ostatním domácím zvířatům chovaným společně s nimi. Tito psi se cítí mimochodem také velice dobře i v bytech. Lehce se přizpůsobují jakémukoli klimatu. Jsou nenároční na výživu a ve zralém věku nepotřebují příliš velkého fyzického zatížení. Ve své podstatě jsou velice zdraví, vysoce odolní a dlouhověcí, později dospívají. Je u nich od přírody založena velká fyzická síla. Příroda zformovala k našemu pohledu jeden z velmi dokonalých organismů.
Asiat pracuje na svém teritoriu i při velmi vysokých propadech teploty na – 20 ° až – 40°C při omezeném přívodu tekutin a potravin. V jídle je opravdu nenáročný. V létě, kdy nastupují vysoké teploty kolem 30°C není u nich problém s dýcháním, nebo srdečními potížemi. Asiat si v klidu vyhledá to nejvhodnější místo, kde je nejlepší cirkulace vzduchu a zde v klidu leží s tlamou zakrytou. Leží a spí, přitom vše sleduje pouze očima. Umí velice dobře regulovat výdej své energie. Psi vyššího vzrůstu se často stávají nepohybliví a neharmoničtí. Není možné zde dosáhnout ideálních proporcí ve stavbě těla. Kdybychom vzali typ “Asiata” jako byl před třiceti lety slavný Altaj, zakladatel Leningradské linie, jeho kohoutková výška byla 74 cm, obvod zápěstí 14 cm. Takový pes pracovního typu se může 24 hodin denně bez přestávky pohybovat. Zvířata koňských rozměrů na to nejsou přizpůsobena. V zemích původu jsou vypřímené pánevní končetiny, tedy jejich strmější úhlení považovány za přednost. “Pes musí mít vrásky na hlavě, být hrubého typu, a pevně stavěný” – tak popisují toto plemeno pan Mazovev a druzí klasici. Můžeme však v mnoha případech vidět psy, kteří standardu v základě zcela neodpovídají.
HISTORIE PLEMENE – STŘEDOASIJSKÝ PASTEVECKÝ PES
“Není druhého takového zvířete, které by tak kardinálně změnilo celý způsob života, celou sféru svých zájmů a zdomácnělo by tak, jako pes…”
Středoasijský ovčák a kavkazský ovčák patří k dogovitým psům, kteří se člení do tří podskupin:velcí pastevečtí psi (kavkazský a středoasijský ovčák, anatolský karabaš, pyrenejský pes, čuvač a druzí) dnešní krátkosrsté dogy ( mastif, mastin, bordouská doga a další) dlouhosrsté dogy ( novofundlák, leonberger, howavard a další). Možná, že historie vzniku plemen pomůže pochopit unikátnost těchto psů a jejich kolosální možnosti jak pro selekci nových plemen, tak pro tvorbu nového pohledu na “divoké” psy. Přibližně 20 až 30 tisíc let před naším letopočtem byly nalezeny pozůstatky mohutných velkých psů s plochou lebkou a nevýrazným stopem, krátkou širokou mordou se silnými čelistmi a velkými zuby, dobře vyvinutými jařmovými oblouky a týlním hrbolem, a to na rozsáhlých plochách oblasti Ladožského jezera, poblíž Krasnojarsku, u břehů Amuru, přítocích Abakana, západního Kazachstánu, Krymu, Moskevské a Smolenské oblasti. Ve vykopávkách z doby bronzové kolem 2 000 let před naším letopočtem v Jižní Turkménii ” Altyn-děpě” byly nalezeny ostatky a hliněná soška psů s mocnými čelistmi a zkrácenou mordou. Za prapředka současných pasteveckých psů pokládáme tibetskou dogu. Odtud také název dogovití. Z původního území Tibetu a okrajů Himalájí se tito psi postupně dostali do Mongolska, Střední Asie a Mezopotámie. V nových oblastech se smísili s místními aborigeny a pohltili je. Psi si zachovali hlavní znaky svých předků: velký vzrůst, hrubou stavbu těla a masivní hlavu s objemnou nedlouhou mordou. Tento první typ se zachoval na hranicích původního teritoria osídlení tibetskými psy. Za velice jim blízkého potomka považujeme mongolského ovčáka. Psi tohoto plemene jsou velmi ceněni pro své přirozené vlastnosti: bystrost, ostrost a nedůvěřivost, sílu, smělost a vytrvalost s vysokou dávkou odolnosti. Tyto vrozené vlastnosti dovolují psy chovat bez speciálního výcviku pro ochranu stád a obydlí.
Mongolský ovčák: Typ konstituce a charakter: Velký pes s masivní kostrou a dobře vyvinutým svalstvem. Pohlavní typ dobře vyjádřen. Psi jsou značně větší a masivnější než feny. Charakterové vlastnosti – vyrovnaný typ s dobře vyvinutou aktivní obrannou reakcí. Popis exteriéru: Hlava je masivní se silně vyvinutými jařmovými oblouky. Čelo je široké a ploché. Morda je jen o něco málo kratší než délka čela, široká, téměř se nezužuje směrem k nosní houbě. Zuby jsou bílé, velké, těsně přiléhající jeden k druhému. Skus nůžkový. Oči jsou tmavé, široko od sebe uložené, oválného tvaru, rovně postavené. Uši jsou velké, svislé, nízko posazené, krátce se kupírují ve štěněcím věku. Šíje je krátká, svalnatá, nízko nasazená. Formát a srst – kvadratický formát, hruď široká, hluboká, s okrouhlými žebry, spodní okraj dosahuje po loketní kloub a níže. Břicho je jen mírně vtaženo. Kohoutek je široký, svalnatý. Výška v kohoutku u psů je 67 – 74 cm, u fen 62 – 68 cm. Hřbet je rovný, široký, svalnatý. Kříže jsou krátké, široké, mírně klenuté. Záď je široká, svalnatá vesměs vodorovná. Ocas vysoko nasazený, srpovitého tvaru. Krátce se kupíruje ve štěněcím věku. Srst je rovná s dobře vyvinutou podsadou, zbarvení černé a černobílé. Končetiny – přední při pohledu zepředu jsou rovné, paralelně postavené. Délka končetin je o něco větší než polovina naměřené kohoutkové výšky. Plece jsou dlouhé, masivní, přímé. Obvod zápěstí u psů 15 – 18 cm, u fen 14 – 17 cm. Zadní končetiny při pohledu zezadu jsou rovné, paralelně postavené. Kolenní a stejně tak hlezenní kloub svírají tupé úhly. Holeň je krátká. Postavení zadních končetin není široké. Tlapy jsou velké, oválné, pevně sevřené. Mongolský ovčák se v současné době nešlechtí jako samostatné plemeno, i když ve 30 -tých letech toto plemeno existovalo. V 70-tých letech mongolskými kočovnými pastevci tzv. “čabany” byly položeny základy pro jeho rozvoj.
V.A.Kalinin a další ruští autoři představují středoasijského ovčáka jako blízkého prvnímu typu, kavkazského ovčáka jako pozměněný typ, kirgizského ovčáka jako psa s možnou příměsí krve jiných psů. Kirgizský ovčák se v počátku 30-tých let objevoval na všesvazových výstavách, přičemž se vždy jasně odděloval od turkménských ovčáků, jako samostatné plemeno. V současné době hovořit o kirgizském ovčákovi nemá žádný smysl, jelikož chybí sféra zájmu v okruhu kynologů o tento typ. Jeden z mála popisů kirgizského ovčáka je uveden v ruském časopise “Chov psů” z roku 1929. Je to velký, vlku podobný pes, mohutné stavby těla s vysoce vyvinutým instinktem ochrany. Na míru zlý, připoután ke svému pánovi. Je vynikajícím pasteveckým psem, chrání dobytek a obydlí Kirgizu a často se používá na lov stepních vlků. Hlava je mohutná s prodlouženou horní linií, širokou lebkou, mohutnými čelistmi s pravidelným skusem. Oči jsou tmavé, uši malé, vlčího postavení. Šíje je vysoko nasazená, neobyčejně mohutná a pod ostrým úhlem přechází v širokou svalnatou hruď. Nohy jsou mohutné, tlapy pevné, uzavřené, plec šikmo postavená s výborně vyvinutým mechanismem pohybu. Svěšený ocas je na konci stočen nahoru. Srst je hladká s dobrou podsadou, barva je nejčastěji šedá a bílá, výška v kohoutku do 80cm. Popsaný typ se nejčastěji vyskytuje v kirgizských stepích směrem na východ a jihovýchod poblíž města Orsk. Velmi blízké ke kavkazským a středoasijským ovčákům je ještě jedno velice staré plemeno, které se zachovalo z dřívějších období na anatolských rovinách v Turecku. Jedná se o Anatolského karabaše, neboli Anatolského ovčáka. Jsou to vysocí psi, energičtí, s klidnou povahou. Pastevci v Asii štěňatům kupírují uši. Váha psa je kolem 50 – 64 kg, feny asi 41 – 59 kg. Výška psa 73,5 – 81 cm, feny 71 – 78,5 cm. Karabaš není vhodný pro chov ve městě, protože potřebuje prostor. Tito psi jsou ve své přirozenosti natolik hraví a živí, že budou celý den běhat. Karabaš je udivující lovec a běžec, dokáže vyvinout rychlost až 55 km za hodinu. Rád čas od času, zejména v noci, obchází své teritorium a mění své místo odpočinku. Za starých časů na anatolských rovinách běhali velcí mohutní psi s masivními hlavami. Používali se jako váleční psi v bojích s nepřáteli, a také pro lov velkých zvířat, nejčastěji pro lov lvů a divokých koní. Takovéto velmi fascinující obrazy jsou vystaveny v Britském muzeu v Londýně. Ve své vlasti Karabaš nepase stáda ovcí, pouze dohlíží na bezpečnost stáda, leží na vyvýšených plošinách, ze kterých má velký rozhled a sleduje okolí, jestli se nepřibližuje nějaká šelma. Stačí, když zahlédne něco v dálce, byť by to byl automobil, ihned se zvedne a zcela tiše jako vítr běží na něj. Taktika takového napadení je u nich vrozená. Zbarvení – všechny odstíny jeleního zbarvení. Často mívají bílé ponožky a náprsenku. Charakteristická černá maska může zaujímat různě velkou plochu od úplně černé hlavy včetně uší až po nevelké ztmavení okolí nosu a pysku. Hlava – je masivní s širokou lebkou. U dospělých psů je hlava širší, mohutnější, u fen lehčí. Přechod je nevýrazný, délka tlamy se rovná jedné třetině délky hlavy, profil pravoúhlý. Zlehka ovislé černé pysky. Nosní houba je černá. Ocas je vysoko nasazený, v klidu spuštěný svisle dolů, lehce zahnutý, konec ocasu sahá po zadní běhy (hlezenní kloub), při vzrušení je ocas nesen vysoko a koneček se dotýká hřbetu, zejména u psů. Tlapy jsou silné, pevné, semknuté, drápy jsou tupé, šedé nebo černé v závislosti od zbarvení psa. Nepochybně do doby politického rozdělení zemí Kavkazu a Turecka probíhala aktivní obměna genofondu psů těchto regionů zejména v pohraničních oblastech. To se odrazilo na fenotypu kavkazských ovčáků a karabaše. Mezi třetí typ asijských psů musíme počítat s horskými psy, dle popisu A. E. Brema. Tohoto psa “Burjati” nazývali “zubři” a Tunguzové “bžerkul”. Pohybuje se ve východní a střední Asii a v sibiřských horách. Je velice podobný na doopravdy velkého ovčáka. Má velikou hlavu s tupou mordou, malé oči a středně velké uši shora zakulacené, dlouhý huňatý ocas, srst shora světle rezavou, zespodu světlou. Je zcela jasné, že autor popisoval divoké psy. V jakémkoli případě, zmíněný fakt ukazuje mnoho možností pro vznik velkých plemen psů na území Tibetu s přilehlými rozsáhlými málo osídlenými oblastmi. Tato oblast pro chov psů má svůj význam i v dnešních dnech. Krym z hlediska geografické polohy se nachází na křižovatce cest starobylých národů Asie a Evropy. Národy Kavkazu a Asie zanechaly pravděpodobně stopy rozvoje své kultury na Krymu. Ruští vědci, podle zmínek A. P. Mazověra potvrdili existenci vlkům podobných psů. Tito psi, kteří pásli stáda ovcí do r. 1797, byli typu velkého ovčáka s velkou hlavou a tupou mordou, nevelikých očí a středně velkých uší shora zakulaceného tvaru, s dlouhým huňatým ocasem, na hřbetě bledě žluté barvy. V roce 1797 byli dovezeni asuryjští ovčáci, kteří se křížili s místními “tatarskými” ovčáky typu kavkazských a s široce na Krymu rozšířenými “borzými psy”. Ještě ve 30-tých letech stáda ovcí a obydlí krymských Tatarů, Řeků a Bulharů, ochraňovali psi zvaní “Čaban konegě”. Byli to mohutná zvířata, mocné stavby těla, agresivní, hnědého a černobílého zbarvení s kupírovanými ušima a ocasy. V typu byli velice podobni středoasijským ovčákům. Už v té době jich bylo velice málo zcela čistého původu. Na základě poznatků historie etnografie národů těchto oblastí můžeme tvrdit, že středoasijští a kavkazští ovčáci jsou unikátními potomky prastarých plemen psů, jejichž selekcí se lidé zabývali v období asi třech tisíc let! Bohužel, stále častěji se psi stávají “žertem módy” a jsou chápáni jako výrobek, na kterém je možné vydělat velké peníze. Obchodníci s živým zbožím nelitují peněz na reklamu, reklama naočkuje zájemce a začíná se velký “boom” plemene. Tak dochází k velkému zvýšení populace s prudkým snížením kvality prodávaných štěňat. To se stalo u mnoha plemen. Ve státech SNG (bývalé státy SSSR) je všeobecně blahodárná půda pro spekulace v této oblasti. Tato pohroma se dotkla i domácích plemen asijských ovčáků. Na leckterém trhu jste mohli vidět trhovce se psy s kupírovanýma ušima. Je dobře pokud to byl kavkazský ovčák, nebo asiat a nebyla tam příměs krve jiného plemene (např. svatobernardského psa, novofundláka, ovčáka atd.). Jestliže člověk není bohatý natolik, aby si zakoupil psa s rodokmenem přímo od chovatele, nebo z klubu; je velice pravděpodobné, že koupí nečistokrevného jedince a je velikým štěstím, když se takovýto pes nedostane do chovu. Bohužel je to velice pravděpodobné při nevybíravosti současných kupujících. Tak se objevují na výstavách psi jen připomínající středoasiata s průkazem původu, a dokonce i s oceněním. Plně můžeme pochopit hněv majitele, když psa vyloučí z kruhu, jelikož neodpovídá standardu; je to přece jenom jeho pes, jeho člen rodiny! Mnohem horší je, když z kruhu vyloučen není. Tehdy dochází k tříštění exteriéru a charakteru plemene, zejména při přání některých klubů udávat tón při výběru plemenných psu. A tak vznikly mezi chovately termíny označující typy, jako je např. “leningradský typ středoasijského ovčáka”. Dokonce v kynologické literatuře se objevují články svědčící o špatném přístupu k plemenné práci s těmito zvířaty.
Dále se budeme zabývat specifickými vlastnostmi kavkazských a středoasijských ovčáků:
U většiny plemen má agresivní chování, obzvláště ve vztahu k člověku, mít čistě obranný charakter. Proto ještě jednou připomeneme čtenáři odpovědnost člověka za osud psa při výběru kavkazáka nebo středoasiata. Je velmi důležité připravit těmto psům široké pole činností, aby se projevily jejich vynikající pracovní schopnosti vypracované několika tisíciletími ve službě člověka. Jakékoli zvíře žijící v podmínkách blízkých existujícím přírodním podmínkám jsou mnohem méně citliví k bolesti, stejně tak kavkazští a středoasijští ovčáci. Je to v nemalém stupni posíleno navíc genotypem těchto psů, který je velice blízký genotypu jejich divokých předků. Tvrdí se, že kavkazští ovčáci patří právě k tomu málu domácích zvířat, které dokážou přežít v současných podmínkách i bez pomoci člověka. Dříve se říkalo, že středoasijský ovčák je více jednotvárný než kavkazský ovčák, a všechny rozdílnosti ve vzhledu psů z různých oblastí závisí od způsobu jejich krmení a chovu. Bez ohledu na to, že nejvíce byli oceňováni psi z Turkmenistánu, jižní a jihozápadní části Uzbekistánu, regionu Pamíru v Tadžikistánu, najdeme několik rozdílů v jejich osobnosti. Výrazně lehčí “stepní” typ psů nemá všeobecně vztah k středoasijským ovčákům a můžeme pouze hovořit o křížencích a nepřipouštět je do plemenitby. Ještě ve 30-tých letech A. P.Mazover psal o neutěšené situaci turkmenských ovčáků, jejichž existence byla ohrožena. Tento autor uvádí celoplošné masové odstřely skvělých mohutných psů lovci pro jejich kožešinu. Uvádí regiony okolo Tedžena, Kuški, Murgaba. Píše o všeobecném nedostatku plemenářské práce v oblasti výběru psů pro další chov. O velice špatných podmínkách chovu těchto zvířat a o aktivním páření s přiváženými psy. V současné době kynologové různě oceňují toto plemeno. A.Labunský tvrdí, že existuje několik plemen asijského původu od různých předků, která po dlouhá období zachovala svou formu. Autoři A. K. Voronkova a E. A. Dobrotvorská, protiřečí tomuto tvrzení ve své knize o tomto plemeni. Píší, že existují pastevečtí psi, které pastevci nazývají ” cabany”, kteří vyváděli stáda na pastvu, pak se vraceli domů, kde celý den leželi a navečer se vraceli pro stádo, aby ho ochránili před dravými šelmami při návratu domů. Druhý typ psů nazývali “karavanští psi”. Do této skupiny patřili psi nejvíce otužilí, vytrvalí, silní, poslušní, bystří a chytří. Populace ovčáků v zemích Střední Asie je velmi různého typu. Setkávali se s rezavým-pálením, dogovitými psy s kupírovaným ocasem a ušima, psy velmi podobnými na kavkazské ovčáky a psy podobnými na přerostlé rotvajlery s šedým pálením místo rezavého. Všeobecný pohled na plemeno podává autor V.A. Kalinin a spoluautoři, pohlížejí na středoasijské ovčáky jako psy po věky šlechtěné v Turkmenistánu, Tadžikistánu, Uzbekistánu, Kirgizii a Kazachstánu. Na velikém území rozšíření od Pamíru po Kaspické moře má plemeno několik vnitro plemenných typů (subtypu). Psi Tadžikistánu ” tadžický typ”, jsou částečně rozšíření také v Uzbekistánu, obyčejně jsou mnohem silnější a větší, mimořádně hrubého typu konstituce, ostře vyjádřené zavalitosti (obezity), až lymfatické stavby těla. Často se u nich setkáme se středně dlouhou až dlouhou srstí, nejčastěji s původním žíhaným zbarvením, delší hlavou a mnohem delší tlamou než u psů Turkmenských. Přechod mezi tlamou a lebkou (čelem) není tak rovný, což se ještě zvýrazňuje silně vyvinutými nadočnicovými oblouky. Zpravidla mají dobře vyvinutá dlouhá žebra, ale ne vždy dostatečně klenutá a současně méně široký trup. Některé zjevné rozdíly charakteru, například silně vyvinutá obranyschopnost (střežení objektu) ve vztahu k člověku. Psi Turkmenistánu jsou více stejnorodí ve fenotypu (exteriéru), což je vidět podle některých osobností v chovu při stádech ovcí, nebo ve vedlejších rajónech využitím dostatečně těsného inbreedingu, který vede k upevnění individuálních vlastností jednotlivých reproduktorů (plemeníků). Velkou roli hraje také popularita tradičních psích zápasů, proslavení vítězové v širokém okolí se aktivně využívají v chovu jako plemeníci. Středoasijští ovčáci “turkmenského typu” mají mnohem objemnější širokou hruď, žebra jsou okrouhlé formy, dlouhá, včetně nepravých žeber, jako pancíř ochraňují vnitřní orgány psa v bojích s dravými šelmami. Jsou nižší, hrubého typu konstituce, nesou částečně znaky syrovosti, vyznačují se mohutně vyvinutou šíjí s výrazným kožním závěsem pod krkem, který slouží psovi na ochranu, s dobře vyvinutými tlustými pysky, záhyby na kůži v oblasti lícních kostí. Převážně mají krátkou a středně dlouhou srst, jednobarevnou, grošovanou, skvrnitou rezavého a žíhaného zbarvení. Z hlediska charakteru jsou tito psi velmi agresivní vůči velkým šelmám, ke psům svého plemene, a méně k člověku. Mají ostře vyvinutý teritoriální instinkt. Své teritorium odvážně chrání proti narušení dravci a člověkem, i když mimo objekt se k člověku chovají neutrálně. Přátelsky se chovají ke všem domácím zvířatům na svém pozemku. Pro středoasijského ovčáka je jedním z výrazných plemenných znaků plná oddanost a podřízenost svému pánovi, bez podlízavosti (otrockého chování), dobrosrdečně se chová ke všem členům rodiny. Klidná povaha je zvýhodňuje oproti jiným velkým strážním (služebním) plemenům psů. Jedinou negativní vlastností při držení těchto psů ve velkých městech může být jejich snaha vyvolat rvačku při setkání s cizím velkým psem. Je to charakteristické jak pro psy, tak pro feny. Tato osobní charakteristika vyplývá především z úzké specializace pro jejich použití – ochrany obydlí, pastvy a ochrany stád proti dravým šelmám mnohem větších než jsou oni sami ( vlci, medvědi, puma, ..) a také od specifické kultury národů Asie. Na rozdíl od jim blízkých příbuzných kavkazských ovčáků, středoasijští ovčáci se běžně drží volně bez omezení pohybu. Okolo domu donedávna neexistovaly ploty a sociálně nebezpečný pes nebyl potřebný. Proto dlouholetou selekcí u těchto ovčáků je zakotveno snášenlivé chování k člověku, vyrovnaná klidná povaha, jasně vyhraněné výstražné chování při obraně. Nadměrně agresívní jedinci a špatní pracovní psi byli utráceni. Významnou roli pro zachování a rozšíření středoasijského ovčáka v bývalém SSSR sehrály kynologické organizace: Moskvy, Leningradu, Dněpropetrova, Charkova, a Parmy. Teprve v posledních letech zájem o toto plemeno vzrostl natolik, že je možné hovořit o dostatečném rozšíření populace těchto psů v zemích SNG. V létech 1987 do “Všesvazové plemenné knihy byl zapsán jeden jediný pes ALTAJ z chovatelské stanice Baltického závodu v Leningradu. V roce 1988 na jedinečné Všesvazové výstavě psů národních plemen známku “výborná” získalo již 17 psů. Kavkazský ovčák je stejného typu vzhledem k jeho původu, použití a blízkým oblastem jeho výskytu. Tento pes bez větších změn existuje již tři tisíciletí. Podle A. P. Mazovera dělíme kavkazské ovčáky na několik typů: Zakavkazský, Gruzinský (nejvíce shodného fenotypu, jsou považováni za nejlepší), Azerbajdžánský, Arménský, Dagestánský, Gergetský, Garbanský, Kazbekský, Achalcijský. V 80 – tých letech bylo plemeno přijato do FCI. Charakteristickým chováním kavkazského ovčáka je výrazná agresivita k ostatním lidem a zvířatům. Na vojenských objektech se jeho použití přirovnává k účinkům střelné zbraně. Psi se využívají pro vnitřní a pohraniční strážní službu. Také na neutrální půdě kavkazský ovčák projevuje výlučnou zlobu a při sebemenším podnětu vyprovokuje rvačku. Je to pes jednoznačně předurčený pro obranu. Bývá krajně oddaný svému pánovi. Udivujícím znakem se jeví schopnost samostatného ohodnocení situace, proto se velice často využívají pro zcela samostatné strážení objektu a velkých ploch bez přítomnosti člověka. Pro kavkazské ovčáky je charakteristický silný vyrovnaný vyšší typ nervové soustavy. Mnohé pracovní kvality jsou svázány s historií národů Kavkazu a Zakavkazska. Časté vojny, pastva ovcí, ochrana pevností a vysokými stěnami obezděná obydlí způsobily, že nejde tak o pasteveckého, jako spíše o služebního – strážního válečného psa, schopného pást stádo při minimální účasti člověka. Po věky se vybírali do chovu psi, kteří nesli v prvé řadě velkolepé pracovní schopnosti v pasení stád, ochraně domácích zvířat a obydlí, za druhé bojové schopnosti a za třetí schopnost přízpůsobit se životním podmínkám v daném prostředí. Kromě toho se kavkazští ovčáci od věků používali ve válečných bitvách až do roku 1774. Nelze si představit kavkazského nebo středoasijského ovčáka s charakterem pudla, nebo mopse. Tito psi mají zcela rozdílné předurčení. Ovčáci jsou pracovní psi, nejenže potřebují dostatečný pohyb, ale musí žít volně, ne v kotcích, protože jinak dochází k postupnému uhasínání jejich pradávných instinktů a kvalit vytvořených v podmínkách blízkých přírodnímu prostředí. Za několik desetiletí při páření tzv. “bytových” psů se ztratí mnohé charakteristické rysy “divokých” psů. Už dnes dochází ke snižování charakteristických znaků chování u kavkazských a středoasijských ovčáků a jsou nahrazovány rysy městských psů. Projděte se zítra ráno městským parkem a bez větších znalostí pochopíte o čem je řeč. Vezmeme si jen typické změny chování některých psů tzv. “žertu módy”, jako je kólie, nebo novofundlandský pes. Kavkazští a středoasijští psi jsou výlučně pracovní plemeno. V bytových podmínkách se jim nedostává dostatečné množství podnětů, které po tisíciletí byly vtiskávány do pokolení psů v horách Kavkazu, nebo Pamíru. Kavkazští a středoasijští ovčáci by měli žít a pracovat v takovém prostředí, které připomíná podmínky v jejich domovině. Měli by být venku prakticky po celé dny, jinak dostaneme za několik desetiletí zcela netypické představitele těchto plemen co se týče tak významných vlastností jako jsou ty jejich, a to v lepším případě!!! V horším případě dojde ke změně stavby těla, barvy a psychických vlastností (vzpomeňte si na výkřiky módy). Jednoznačně se také projeví role majitelů těchto psů. Majitel kavkazského nebo středoasijského ovčáka musí pochopit existující potřeby těchto psů, ztotožnit se s nimi a pochopit tradiční způsoby jejich výchovy a nesnažit se vytvořit jim stereotyp chování “civilizovaných” plemen. Jinak může tato snaha skončit tragicky pro okolí, nebo psa. Velmi zdrcující je pohled na psy se zlámaným charakterem. Je hrozné vidět ustrašeného, nešťastného kavkazáka. Všeobecné lze říct, že kavkazští a středoasijští ovčáci “klecového” odchovu jsou všeobecné chudí, nemocní a sklíčeni, což není možné přehlédnout. Psi držení v městských bytech mají odlišnou stavbu těla, nemají tak mohutnou kostru, dobře vyvinuté a vyrýsované svalstvo, širokou hlubokou hruď, silný široký hřbet a kříže, silné zadní i přední končetiny a výbornou hustou srst. V posledních letech se stali ve státech bývalého SSSR velkým problémem kříženci vlků a zdivočelých psů, kteří nejsou tak plaší jako vlci a jsou schopni se vkrást do stájí a ohrad, aby strhli dobytek. K ochraně proti takovým protivníkům jsou středoasijští a kavkazští ovčáci ideálními strážci: dokážou sami ohlídat stádo na pastvě i ve stájích a ohradách. Představují ideální ochranu stád proti těmto zdivočelým psům..
