! Acidoza, alkaloza, ketoza, pseudotuberkuloza a jiné nemoci koz
Pochopení základů výživy a trávení je základní podmínkou úspěšného chovu všech druhů, plemen a kategorií hospodářských zvířat, anglonubijských koz nevyjímaje.
K nejčastějším poruchám trávicího traktu patří náhlé změny krmné dávky, zejména pak podávání velkého množství sacharidových a bílkovinných krmiv vede k u přežvýkavců k výrazným změnám v bachorovém prostředí. Velmi důležité je si uvědomit, že bachor je jakýsi “bioreaktor” ve kterém žijí miliardy prvoků, kvasinek a bakterií. Tyto mikroorganismy jsou u správně živeného zvířete v jakési pomyslné harmonii. Je to zejména proto, že jednotlivé druhy mikroorganismů jsou svými nároky na potravu specifičtí, tzn., že některé druhy mikroorganismů metabolizují sacharidy, jiné zase rozrušují celulózu atd. Cílem každého chovatele by měla být snaha zajistiti zvířeti po celý rok přibližně stejnou krmnou dávku a její složení. Pokud chovatel musí změnit skladbu krmiv (zejména přechod ze zimní krmné dávky na pastvu), musí tento být pozvolný s cílem postupného návyku právě bachorové mikroflóry na nová krmiva. Pokud je přechod skokový (šokový) může u přežvýkavců docházet zejména k průjmům, ztrátám tělesné hmotnosti, snížení dojivosti a rozvoji řady poruch trávicího traktu – např. acidózám, ketózám, pěnové tympanii v důsledku nadměrného krmení sacharidovými krmivy (šroty, melasa aj.)
Akutní ACIDOZA bachorového obsahu
ÚRAZOVÁ onemocnění předžaludků
KETOZA
Ketóza březích bahnic a koz
Ketóza, také zvaná toxémie březích bahnic, je závažné onemocnění vysokobřezích bahnic, může postihnout ale i kozy. Nejedná se o infekční onemocnění, ale o stav metabolického rozvratu způsobený nedostatkem energie v organismu zvířete, na které kladou zvýšené požadavky potřeby rostoucích plodů. Ve špatně ošetřovaných stádech se proto může vyskytovat i u více kusů. Rozvinutá ketóza má špatnou prognózu a většina postižených zvířat i přes veškerou léčbu hyne. Na druhou stranu preventivní opatření, správné ošetřování a krmení bahnic dokáže toxémii spolehlivě předcházet.
Nejčastější příčinou ketózy je špatně sestavená krmná dávka v posledních týdnech březosti.
Princip nemoci
Buňky každého zvířete potřebují ke své funkci hroznový cukr, glukózu. U přežvýkavců potřebná glukóza vzniká v játrech z těkavých mastných kyselin, které vznikají v bachoru fermentací přijatého krmiva. Množství glukózy, která je k dispozici, tedy záleží na stravitelné energii v krmné dávce.
Pokud energie z krmiva nestačí, zvíře hladoví. V nouzi uvolňuje své tukové zásoby a rozkládá je, aby získalo další energii. Ne všechny buňky však dokáží zpracovávat tuky a protože distribuce tuků z tukové tkáně do ostatních tkání probíhá přes játra, tento důležitý orgán větší množství uvolněného tuku velice zatěžuje. Jakmile se během hladovění vyčerpají zásoby glykogenu v játrech, ta začínají z uvolněného tuku navíc tvořit tzv. ketolátky, které jsou dalším zdrojem energie pro některé tkáně. Jejich zvýšená koncentrace je přímým důsledkem hladovění organismu a právě označení tohoto stavu, ketóza, dalo nemoci její jméno.
Rizikové faktory
Ketóza ovcí a koz je nemocí březích zvířat, objevuje se v posledních čtyřech týdnech březosti, kdy plody velmi rychle rostou a každý potřebuje 30 – 40 g glukózy denně. K plodům směřuje krevní glukóza přednostně. Březí děloha navíc zabírá značnou část břišní dutiny, takže zvíře není schopné přijmout velký objem krmiva.
Málo energie v krmné dávce
Nemoc častěji postihuje bahnice, které nosí více plodů, dvojčata nebo trojčata, proto je nazývána též jako „twin lamb disease“, nemoc dvojčat. Březí bahnice totiž potřebuje o 180 % víc energie v krmné dávce, pokud čeká dvojčata, ve srovnání s tou, která čeká jedináčka. Pokud je březí s trojčaty, je to o 240 % více.
V takovém případě může být příčinou ketózy nedostatečné krmení, objemná krmiva nízké kvality a málo jadrných krmiv. Krmná dávka vysokobřezích ovcí, zvláště těch, co budou mít více jehňat, musí být o mnoho koncentrovanější než krmná dávka jiných kategorií ovcí.
Hladovění
Nebezpečné jsou také situace, kdy ovce nežerou: Silně nepříznivé počasí, manipulace se stádem, změna ustájení, převoz. Toto krátkodobé hladovění však ketózu spustí většinou jen v případě, že krmná dávka už v počátku není zcela ideální. Nebezpečným vyvolávajícím faktorem ketózy je u bahnic také nedostatek vody. Vadí i nedostatek krátkodobý, například při zamrznutí napáječek. Vysokobřezí ovce nemůže vypít příliš vody najednou – po napojení, dřív než voda zase zamrzne – a žízeň u ní snižuje příjem krmiva.
Špatná kondice, příliš hubené nebo příliš tlusté bahnice
Vznik ketózy kromě bahnic s více plody hrozí i zvířatům hubeným, s BCS pod 2. To jsou zvířata, se kterých doslova lezou kosti.
Dále jsou v rizikové skupině také bahnice nebo kozy, které jsou naopak ve velmi dobré výživném stavu, s BCS nad 4. To jsou tlustá zvířata, u kterých je trup obalený vrstvou tuku, trnové ani příčné výběžky na páteři nejsou hmatné a průběh páteře může být dokonce patrný jako žlábek v tukové vrstvě. Takové tlusté zvíře může mít méně chuti k žrádlu a má vyšší energetické nároky na tělesnou záchovu. Snadno se tak dostane do negativní energetické bilance, kdy potřebuje víc energie než dostává z krmiva. Játra na to reagují pokynem k uvolnění tukových zásob – těch je ale tolik, že náhle uvolněné obrovské množství tuku může játra zcela zahltit, způsobit jejich ztukovatění, lipidózu, a nemocná játra nejsou schopná tvořit glukózu potřebnou k fungování těla, takže zvíře se propadne do ketózy.
Predisponovaným plemenem k ukládání tuku je merinová ovce.
Sekundární ketóza
Sekundární ketóza vzniká na podkladě jakékoliv jiné nemoci: Kvůli začervení, hnilobě paznehtů, zápalu plic. Nemocná ovce buď nežere, nežere dost nebo má problém dostat se ke krmivu. To u ní opět způsobí hladovění, které vede ke ketóze.
Příznaky
Ketóza se obvykle objevuje tři týdny až týden před porodem. Nemoc vzniklá před sto čtyřicátým dnem březosti je spojená s těžkým průběhem. První klinické příznaky jsou nenápadné, nemocné zvíře má menší zájem o krmivo, nežene se ke šrotu, může stát v blízkosti jeslí nebo žlabu, ale nežere. Přidává se neklid, zmatenost, ovce se vzdaluje od stáda, může bečet, obvyklé jsou také svalové záškuby či skřípání zubů. Záškuby svalů jsou dobře patrné na uších a v okolí tlamy. Časté je oslepnutí zvířete nebo tlačení hlavou do rohu kotce.
Tyto příznaky se během několika dnů zhoršují, zvíře se motá a potácí, pak se neudrží na nohou už vůbec a uléhá. Svalové třesy mohou přejít až v křeče. Průběh nemoci je akutní a ke smrti dochází za 5 – 10 dní po objevení se prvních příznaků choroby.
Nemocné ovce bývají obvykle hubenější, mají menší vemínka a větší břicha než březí bahnice zdravé.
Dojde-li ke zmetání či k porodu, zdravotní stav se obvykle rychle zlepší. Většinou jsou ale postižené ovce příliš slabé k vypuzení plodů. Ketóza plody zabíjí, k potratu ale dojde málokdy a rozkládající se mrtvé plody uvnitř bahnice způsobují otravu krve. Prognóza nemoci je špatná, i při veškeré péči a zahájení léčby hned v počátku onemocnění uhyne 70 % nemocných bahnic. Jakmile již zvíře pouze leží, je vyléčení prakticky vyloučené. Bez léčby může úmrtnost dosáhnout až 90 %.
Bahnice, která překonala ketózu, většinou nemá mléko ani pro odchov jediného jehněte.
Diagnóza
Na ketózu je nutné myslet vždy, když se u vysokobřezího zvířete objeví příznaky postižení mozku nebo ulehnutí. Průkaz ketolátek v moči pomocí diagnostického papírku podporuje diagnózu a tento test je dokonce citlivější než stanovení ketolátek v krevním séru. V krvi je často snížená hladina glukózy, ovšem nemusí to být pravidlem. Ovce, u které už došlo k úhynu plodů, může mít krevní cukr i zvýšený.
Při pitvě uhynulých bahnic jsou nalézána tukově degenerovaná játra, která jsou zvětšená, bledá a křehká. V děloze se nacházejí vyvinuté plody, které často už jeví známky rozkladu a smrti, která předcházela smrt matky.
Klinické příznaky podobné či téměř identické s ketózou může způsobit také hypokalcémie, často se navíc tyto dvě choroby vyskytují současně. Dále se takto může projevovat akutní acidóza bachoru, blížící se potrat z jakýchkoliv příčin a nemoci nervového systému, jak infekční, jako je listerióza, sarkocystóza nebo vrtohlavost, tak neinfekční, jako je polioencefalomalacie nebo otrava mědí. Motání a potácení se u jednotlivých ovcí může způsobovat též zánět středního ucha.
Léčba
Léčba nemocných ovcí je často bezvýsledná. Šance jsou větší, pokud se zvíře může stále pohybovat. Spočívá v podávání lákavého, vysoce stravitelného a na energii bohatého krmiva a podávání glukózy a rehydratačních roztoků, buď orálně, nebo do žíly jako kapačka.
Užitečné je podávání propylenglykolu, který po strávení v bachoru slouží jako stavební kámen pro tvorbu glukózy, aniž by hrozil vznik bachorové acidózy. Samozřejmostí je použití preparátů, které podporují bachorové trávení (Rumin, Uniruminal). Dále se přidávají vitamíny skupiny B a něco na ochranu jater, nejčastěji ostropestřec. Chuť k jídlu a šance na přežití zvyšují také protizánětlivé léky. Kortikoidy zvyšují koncentraci krevního cukru, ale mohou vyvolat potrat či předčasný porod. To je však v některých případech i žádoucí. Odstranění plodů, buď vyvoláním porodu nebo císařským řezem, totiž může zlepšit vyhlídky na přežití aspoň u matky.
U již ležících zvířat je však nejmilosrdnější jejich utracení, protože vyhlídky na uzdravení jsou mizivé.
Prevence
Protože klinická ketóza většinou vede ke ztrátě bahnice či bahnic, základem je prevence nemoci.
Podstatou prevence je dobrý management stáda. V ideálním případě by měly být připuštěné bahnice při zjišťování březosti ultrazvukem roztříděné do několika skupin podle počtu plodů, výživného stavu a stáří konkrétní bahnice. Dospělé bahnice s jedním plodem tvoří jednu skupinu, zapuštěné jehničky, hubené bahnice čekající jedno mládě a bahnice s dvojčaty druhou skupinu, u plodných plemen se dá vytvořit i třetí skupina bahnic s trojčaty a hubených bahnic s dvojčaty.
Každá z těchto skupin je krmená odděleně, odlišně sestavenou krmnou dávkou. Bahnice s jedním plodem je potřeba krmit tak, aby nezatlousty, naopak bahnice s více plody potřebují v posledním měsíci březosti energeticky bohatou stravu. Během celé březosti by všechny bahnice měly být držené v optimální kondici (BCS 3).
Ve větších chovech bývá problémem spíš vyhublost zvířat, v malých hobby chovech naopak jejich ztloustnutí.
Samozřejmostí ve všech stádech by měla být pravidelná péče o paznehty a pravidelné odčervování! Ostříhané bahnice mají větší chuť k jídlu a menší spotřebu energie. Nutností jsou kvalitní krmiva a dobře sestavená krmná dávka, v posledních šesti týdnech březosti se ovcím s více plody obvykle přidávají i jadrná krmiva. V posledních dvou až třech týdnech březosti lze přidávat do krmení glukózu či dát ovcím k dispozici melasový liz. Preparáty s propylenglykolem se rovněž dají podávat i preventivně. Trvalý přístup k čisté napájecí vodě je nezbytný.
U větších stád se březím bahnicím odebírá krev na stanovení minerálního profilu a často se stanovují také ketolátky v séru. Jejich zvýšení nad 0,7 mmol/l je známkou hladovění a subklinické ketózy. Okamžitá reakce chovatele může zabránit objevení se klinických případů.
PORODNÍ PARÉZA
HYPOMAGNESEMIE – PASTEVNÍ TETANIE
RACHITIS – KŘIVICE
OSTEOPORÓZA
CL – PSEUDOTUBERKULOZA (Caseous Lymphoma)
Pseudotuberkuloza – kaseózní lymfadenitida, bývá způsobena Corynebacterií pseudotuberculosis (gram pozitivní tyčinka- dusičnan negativní skupina u koz a ovcí). Jde o chronické a opakující se onemocnění. Do těla se dostávají bakterie neporušenou, ale i porušenou kůží a sliznicemi. Ty se dále šíří v organismu prostřednictvím krevního řečiště nebo lymfou. Počáteční infekce může být bez příznaků. Někdy se u ovcí a koz ale objevují horečka, nechutenství, chudokrevnost aj. Typické pro toto onemocnění jsou hnisavé záněty mízních uzlin – hlava, krk, oblast nad vemenem.
Tyto pak mohou vytvořit píštěle, kterými na povrch vytéká nakažlivý – vysoce infekční – hnisavý sekret. Ložisko se na stejném místě objevuje opakovaně. Mimo tyto uzliny, které jsou hmatatelné, se zánětlivá ložiska mohou objevovat také např. v oblasti plic a jater. Méně časté příznaky jsou také kaseózní bronchopneumonie, artritidy, potraty, zánětlivá ložiska na centrální nervové soustavě – zánětlivá ložiska hypofýzy, záněty páteře, které vedou k ochrnutí ovcí. Zřídka dochází k zánětům mléčné žláze – mastitidě. U beranů i kozlů mohou být postiženy tříselné uzliny, vedoucí ke krátkodobé neplodnosti. S pokračujícím věkem se množství ložisek zvyšuje. Výše popsané příznaky jsou typické pro dospělá zvířata s tím, že až 40 % stáda obvykle má povrchové abscesy (krk, hlava). Ložiska jsou různé velikosti a vyplňuje je zeleno-žlutý nebo bílý hnis. U ovcí se uvádí, že ložisko připomíná cibuli – na průřezu jsou viditelné vrstvy. U koz je obsah obvykle měkčí a pastovitý.
Diagnostika spočívá v mikrobiologickém vyšetření ložisek, kdy při odběru se dbá, aby nedošlo ke kontaminaci vzorku jinými mikroorganismy. Vyšetření je dobré, aby se rozlišili případní jiní původci onemocnění – vyvolávající také záněty mízních uzlin (arcanobacterie, stafylokoky, pasteurella, fusobacterium). Testy jsou založeny na stanovení protilátek proti exotoxinu fosfolipázy D.
Přestože jsou bakterie citlivé na antibiotika (penicilin), bývá léčba často neúspěšná, protože se tyto těžko dostávají přes vrstvy abscesu – zánětlivého ložiska (horší průnik a účinnost v ložisku). Při chirurgickém ošetření – odstranění, dochází k často k jejich opakování na tom samém místě. Doporučeno je, aby se zvířata vyřazovala ze stáda. Pokud jsou chovatelsky cenná, pak je potřeba rány řádně ošetřit, aplikovat antibiotika a hlavně dbát na velmi vysokou osobní hygienu (přenos na ostatní zvířata apod.). Postižená zvířata se stříhají jako poslední (nutná průběžná desinfekce ran, nůžek, strojků apod. – např. jodové preperáty). Nutné je oddělení (izolace) zvířat s příznaky od těch bez příznaků.
Existuje v zahraničí (u nás bohužel nevím) vakcinační program proti pseudoTBC. Ale ani ten není spásný (opakované očkování každé 4 a 6 měsíců). Doporučené je proto serologické vyšetření nakoupených zvířat a také jejich případná izolace před včleněním do stáda. Do chovu bývá infekce zavlečena: dopravními prostředky jiných chovatelů, použitým nářadím, kontaminovaným krmivem, stříhacími strojky střihačů ovcí – přenos mezi chovy. Při využívání komerčních střihačů je dobré dbát na pravidla – desinfikované holínky a desinfikované pomůcky pro stříhání, čistý oděv. Nemoc se po zavlečení do stáda obvykle objevuje do 1 až 3 měsíců.
ENTEROTOXEMIE
Enterotoxémie koz je vážná choroba koz různého věku, projevující se jak náhlými úhyny, tak jako těžké průjmové onemocnění nebo jako chronické chřadnutí s epizodami průjmu. V chovech se vyskytuje jak ve formě jednotlivých, sporadických případů, tak jako hromadná nemoc. Nemoc samotnou způsobuje toxin epsilon, který je ve střevě nejdříve aktivovaný rozštěpením trypsinem, trávicím enzymem samotné kozy. V promořeném stádě jsou všechna zvířata nosiči malého množství klostridií ve střevě. Novorozenci se nakazí už kontaktem s kůží mléčné žlázy.
Aby se u nosiče klostridií rozvinula enterotoxémie, bakterie se nejprve musí přemnožit. To se může stát při náhlé změně krmné dávky, zvláště když je náhle bohatší než předtím. V tom případě se bachorová mikroflóra nestačí rychle přizpůsobit a přebytek bílkovin a škrobů proniká do střeva, kde pak může být vhodným substrátem pro množení klostridií.
U kůzlat před odstavem enterotoxémie hubí velká, žravá kůzlata, častěji jedináčky.Rizikové faktory u odstavených kůzlat a dospělých koz jsou například převedení na bohatou pastvu, zkrmování pečiva, náhlé přilepšení, například melasou, kozám čerstvě po porodu či překrmení jádrem, třeba i v případě, že se kozy samy dostaly k sudu s krmením. Riziko je taky podávání zeleného krmiva kozám, které jsou ustájené a zvyklé jen na seno a suchá krmiva. Protože enterotoxémie vzniká při lepší krmné dávce, je častější v polointenzivně a intenzivně chovaných dojených stádech. Někdy ale k žádné změně krmné dávky nedojde a stejně se ve stádě enterotoxémie objeví.
Inkubační doba je velice krátká, jen několik hodin. U koz probíhá enterotoxémie jinak než u ovcí, přestože má většinou stejného původce. U ovcí bývá při enterotoxémii průjem jen někdy a převažují poruchy nervového systému, silná apatie a před smrtí křeče. U koz jsou nervové příznaky spíše vzácností a nemoc poškozuje více právě trávicí trakt.
Enterotoxémie koz probíhá ve třech formách.
Perakutní forma
Perakutní forma má velice rychlý průběh. Velmi často jsou nemocná zvířata nalezena už mrtvá. Pokud chovatel pozoruje nějaké klinické příznaky, je to náhle vzniklé nechutenství a nezájem o okolí, vysoká horečka a známky koliky, zvířata jsou nahrbená a pokopávají pod břicho. Objevuje se silný vodnatý průjem s hlenem a krví. Délka trvání nemoci je jen několik hodin a končí ulehnutím a smrtí. Křeče před smrtí, které se vyskytují u ovcí, u koz často chybí.
Perakutní forma postihuje především kůzlata před odstavem. Může ale postihnout i dojené kozy, u kterých je prvním příznakem náhlá ztráta mléka. Perakutní forma skoro vždy končí úhynem zvířete.
Akutní forma
Akutní forma enterotoxémie probíhá pomaleji, délka trvání nemoci je tři až čtyři dny. Postihuje častěji dospělé kusy. Nemocné kozy nežerou, mají horečku a silný vodnatý průjem. Rychle nastupuje dehydratace. Bez léčby většina nemocných zvířat hyne.
Chronická forma
Chronická forma enterotoxémie rovněž postihuje hlavně dospělá zvířata. Projevuje se postupným chřadnutím a hubnutím, nemocné kozy moc nežerou, mléčná produkce je nízká. Objevuje se střídavý pastovitý průjem nebo je občas trus méně formovaný.
Diagnostika
Protože u koz jsou klinické příznaky enterotoxémie vcelku rozmanité, podobné příznaky způsobuje mnoho jiných chorob koz. Náhlou smrt u koz způsobuje mnoho a mnoho jak infekčních, tak neinfekčních nemocí. Koza může uhynout na následky nadmutí nebo acidózy, což jsou neinfekční patologické stavy, které podobně jako enterotoxémie vzniká na podkladě překrmení nebo náhlé změny krmné dávky. Na pastvě hrozí i konzumace jedovatých rostlin. Kůzlata mohou také uhynout rychle na pasteurelózu nebo pomaleji z důvodu nedostatku mléka.
Průjem a hynutí způsobují také různí parazité, jak jednobuněční, tak červi. U kůzlat je další možnou příčinou těžkého průjmu kolibacilóza. U dospělých koz zase salmonelóza. Chronická salmonelóza a chronická enterotoxémie se dají rozlišit jen bakteriologickým vyšetřením.
Pitevní nález při enterotoxémii je typický především postižením střev. Střevní sliznice je nekrotická s vředy, pokrytá pablánami a střevní obsah obsahuje fibrin a krev. V břišní dutině se může nacházet vodnatý výpotek, častý je otok plic a patrné mohou být také krváceniny na různých orgánech. Při pitvě čerstvě uhynulých zvířat je tkáň ledvin nápadně rozbředlá – tato změna ale nastává přirozeně rozkladem tkání, takže u déle mrtvých zvířat nemá žádný význam.
Vzorkem k laboratornímu potvrzení je chlazený nebo mražený obsah střeva. Dají se použít i stěry z orgánů případně i výtěry z rekta živých zvířat, ale tyto musí být odebrané do transportního media.
Léčba
U perakutní formy vzhledem k rychlosti onemocnění je léčba málokdy možné. Akutně a chronicky nemocná zvířata je možné pokusit se zachránit. Léčba koz spočívá v kapačce, podávání protizánětlivých léků a antibiotik. Antitoxin působící proti toxinům klostridií u nás není k dispozici. Lze podávat také živočišné uhlí, smectu, dubovou kůru a podobné preparáty, které snad mohou pomoci vychytat toxiny ze střeva.
Prevence – proti enterotoxémii je možné kozy očkovat. Vakcinují se vysokobřezí kozy a pak kůzlata ve věku osmi týdnů s přeočkováním za 4 – 6 týdnů.
U nás jsou anglonubijské kozy každoročně očkovány vakcinou COVEXIN 10.
Zdroj: zverolekarka.com
LYSIVOST /alopecie/
Lysivost je ztráta nebo úbytek srsti na povrchu těla normálně srstí obrostlém, bez zánětlivých změn na kůži
Etiologie
- Alopecie může být dědičná nebo získaná. Získaná se dělí na primární (vliv chorobných procesů vnitřního původu) nebo sekundární (příznak některých infekčních, parazitárních i plísňových onemocnění).
Patogeneze
- Záleží na etiologii, je možné nedostatečné vyvinutí chlupových folikulů, nebo tvorba chlupu je ovlivněna nejrůznějšími chorobnými stavy (parazitární invaze, podvýživa)
- Vlákna srsti jsou tenké, srst se láme. Může také dojít ke zničení chlupových folikulů (obnova srsti je možná jen pokud budou folikuly zachovány).
Symptomatologie
- Olysalý povrch kůže je hladký bez jakýkoliv zánětlivých změn, elasticita kůže je zachována.
Prevence
- Nejúčinnější prevence je u lysivosti získané – sekundární, odstranění etiologických faktorů.
EKZÉM
U koz vzniká skvamózní ekzém (tzv. šupinatění) následkem invaze motolic, žaludečních a střevních červů (trichostrongyloidů). Kůže je suchá, má sníženou elasticitu, šupinatí.
Karenční výživa, zejména chudá na vitamín A, pravděpodobně také způsobuje ekzémy. Odčervení a úprava diety (mrkev, řepa, dobré seno) jsou předpokladem etiologicky zaměřené léčby.
LÍZAVKA
Komplex příznaků projevující se požíráním, olizováním a hryzáním neobvyklých předmětů a látek jako následek poruchy látkového metabolismu.
Vyskytuje se nejčastěji koncem zimy a na začátku jara u zvířat chovaných jen ve vnitřním obydlí. Lízavka je z hospodářského hlediska vážní tehdy, když se vyskytuje hromadně v celém stádě, obyčejně ve velmi suchých, anebo deštivých rocích.
Etiologie
- Za hlavní příčinu se považuje nedostatek alkalických solí. Intenzivním hnojením pastvin a luk se zvyšuje obsah draslíku v rostlinách. Nadbytek draslíku v krmivu vede k poruše biologického poměru mezi sodíkem a draslíkem, jako i ke zvýšenému vylučování sodíku z organismu.
- Další příčinou je nedostatek vápníku, fosforu, mědi, kobaltu, vitamínů a bílkovin živočišného původu v krmné dávce.
Patogeneze
- Když uveden živiny v krmné dávce chybí, zvířata je instinktivně hledají ve svým okolí a požírají předměty a látky, které je můžou nahradit. Tento zvýšený ,,hlad“ po chybějících látkách se projevuje nejvíce u trvale ustájených zvířat.
- Požírání těchto cizích předmětů, kterými se postihnutá zvířata usilují nahradit chybějící látky, způsobuje často trávicí poruchy.
Symptomatologie
- První příznaky se objevují kolem 14 dní, někdy až 1-2 měsíce od začátku nesprávného krmení.
- U koz se lízavka projevuje požíráním srsti. Kozy obžírají srst sousedním zvířatům a to na místech nejvíc znečištěné močí a výkaly (na stehnech).
- U horších případů požírají srst i z ostatních částí těla, takže kozám na určitých částech těla srst chybí, nebo jsou celé holé. Ve stádě se požírání srsti může stát i zlozvykem a rozšířit se na všechny zvířata.
Diagnostika
- Určení nemoci je pro charakteristické příznaky lehké.
Prognóza
- Po včasném odstranění příčiny a zavedení terapie je příznivá
Terapie
- Nejprve musíme vyřadit ze stáda jedince, které trpí lízavkou a všem podat dostatečné množství soli na lízání, nebo do krmiva.
- Krmnou dávku doplníme minerálními látkami a vitamíny.
- Pokud příčinu lízavky hned nepoznáme, můžeme rozdělit zvířata na víc menších skupin. Jednotlivým skupinám podáváme do krmiva různé minerální přísady a pozorujeme, v které skupině lízavka přestala. Podle toho po-té doplníme krmnou dávku.
Prevence
- Důležité je zabezpečit plnohodnotnou výživu. Zvířata by měla mít k dispozici stále sůl na lízání
LISTERIÓZA
Je to akutně nebo latentně probíhající onemocnění všech druhů zvířat (včetně člověka). Probíhá zpravidla sezónně.
Etiologie
- Původce je Listeria monocytogenes, je to G+ tyčinka s řasinkami
- V zevním prostředí přežívá:
- Za sucha virulentní – 12 dnů
- V zimě – 6 měsíců
- V silážích – 6 měsíců
- V zevním prostředí přežívá:
Patogeneze
- Infekcí dochází nejčastěji alimentární cestou a pohlavním stykem.
- Rezervoáry jsou hlodavci
- Dospělí jedinci jsou většinou bacilonosiči
- Při oslabení organismu dochází k projevu onemocnění.
Symptomatologie
- Při septické formě mláďata mají zvýšenou teplotu, trpí nechutenstvím, mají výtok z nosu a očí a hynou do 48hodin.
- Při encephalitické formě dochází k postižení hlavových nervů – nejistá chůze, chodí pořád dokola, vytočený krk, shlukování, neschopnost pohybu, úhyn následuje za 3-10 dní.
- Forma abortů
- 1. polovina březosti – plod odumře
- 2. polovina březosti – nastává předčasný porod, dochází k zadržení lůžka, je snížená životaschopnost mláďat
- Diagnóza
- Diagnóza je dle klinických příznaků a také se provádí bakteriologické vyšetření mozku, trusu, výtěr z nosu a genitálií.
- Prevence
- Dobrá zoohygiena a výživa
NEŠTOVICE OVČÍ /VARIOLA OVINA/
Je to akutně probíhající celkové onemocněný ovcí a koz s tvorbou kožního ekzému. Toto onemocnění bylo zjištěno naposledy v roce 1951 a je označováno za velmi nebezpečnou nákazu (VNN).
Etiologie
- Původce je virus z čeledi Poxviridae – rod Capripoxvirus
- Mimo tělo zvířete je odolný několik měsíců (cca 3-6 měsíců), ničí ho hniloba
Patogeneze
- K zavlečení může dojít nemocnými zvířaty
- K nakažení dochází respiratorní cestou, ústy (per os) a přes kůži (per cutis)
- Dochází k pomnožení a krví se dostává do kůže, kde vznikají typické vehikuly, které zasychají a vytváří krusty. Změny vznikají také na plicích a sliznici dutiny ústní.
Symptomatologie
- Inkubační doba je většinou 4-12 dní.
- Zvířata mají vysokou teplotu 42°C, trpí nechutenstvím, teče jim hlenovitý výtok z očí a kašlou.
- Druhý den se na predilekčních místech začnou vytvářet červené skvrny a pak hned pupencem podobné velikosti čočky až koruny. Pupeny pak prosakují tkáňovým mokem a tvoří se puchýřky, ty pak hnisají à neštovice. Ty za několik dní zaschnou a utvoří se strupy.
- Může dojít k sekundární infekci, jako jsou vředy, nekrózy, zánět mozku a míchy, pneumonie, úhyn.
Diagnóza
- Provádí se laboratorní vyšetření – Quarnieriho tělíska (v epiteliálních buňkách).
– Terapie se neprovádí.
– Prevence
- Ochrana před zavlečením
PŘÍMĚŤ PYSKOVÁ /ECTHYMA CONTAGIOSUM/
Infekční onemocnění, které se projevuje záněty kůže pysků, sliznice ústní někdy i distálních částí končetin. Je přenosné na člověka.
Etiologie
- Původce je epiteliotropní vir (určitá příbuznost s viry neštovic).
- Pochází z čeledi Poxviridae, rod Parapoxvirus
- Je velice odolný, na pastvě vydrží celou sezónu
Patogeneze
- Do organismu se dostává dutinou ústní, přes genitálie a poraněnou kůži vemene. Po rozmnožení způsobuje změny na predilekčních místech.
Symptomatologie
- Inkubační doba je 5-8 dní.
- Na postižených místech se tvoří zarudlé skvrny, pak pupeny, z nich se tvoří puchýřky s lymfou, které prasknou a tvoří se vřídky. Může dojít k sekundární infekci, kdy vřídky začnou hnisat.
- Pokud k sekundární infekce nedojde, dochází k vyhojení do 14 dnů.
Diagnóza
- Provádí se na základě klinického a sérologického vyšetření.
Terapie
- Dezinfekce jodovými preparáty a podání antibiotik.
Prevence
- Ochrana před zavlečením.
Zajímavé informace najdete na Mendelu: http://web2.mendelu.cz/af_291_projekty2/vseo/print.php?page=7428&typ=html